🖥️ BI-TUR – Tvorba uživatelských rozhraní

🧭 HCI a User-Centered Design (UCD)

Tři role HCI:

• HCI jako vědní disciplína – teoretické základy, modelování uživatelů. Stojí na průsečíku technických oborů (SW inženýrství, grafika) a společenských věd (psychologie, sociologie, kognitivní vědy).
• HCI jako standardní metoda – systematické začlenění do vývojového procesu. Definuje osvědčené postupy vyhodnocení a návrhu (viz ISO 9241-210).
• HCI jako postoj – vědomý přístup k uživateli; respektování jeho hodnot, možností a cílů. Platí pro každou velikost týmu i technologii.

UCD (User-Centered Design) – návrh soustředěný na uživatele. Standard ISO 9241-210 (Human-centered design for interactive systems) popisuje fáze:

1. Formativní fáze – průzkum uživatelů, analýza kontextu a úloh, testování správnosti.
2. Fáze návrhu – postupné zjemňování (informační architektura → logický návrh → vizuální návrh) s testy prototypů.
3. Sumativní fáze – závěrečné testování použitelnosti, pozorování ve skutečném nasazení.

Stakeholders

Dle ISO/IEC 15288: zainteresovaná osoba/instituce s právem nebo zájmem na projektu. Zahrnuje přímé uživatele, nepřímé uživatele, manažery, zákazníky. Konflikty zájmů jsou časté (např. vlastník webu chce zisk z reklamy, uživatel chce rychle najít informaci).

🏗️ Informační architektura

Informační architektura plyne z cílů uživatele a závisí na kvantitativních okolnostech (délka tabulky, počet položek). Zahrnuje:

• Styl prezentace informací – jak jsou data zobrazena; identifikace pro nepřímou interakci.
• Styl navigace – navigační struktura, klíč navigace.
• Styl interakce – přímá/nepřímá, stavová/bezestavová.

Styly interakce

Stav a modalita

Stav systému – informace, která určuje, jak artefakt reaguje na podnět. Stav může být diskrétní nebo spojitý, pozorovatelný nebo skrytý, ovladatelný nebo ne.

Modalita – stav artefaktu je z jednoduché a poznatelné množiny (příklad: výběr nástroje v grafickém editoru). Modální interakce může zkrátit dialog, ale zvyšuje nároky na uživatele (kde jsem? jak se dostanu tam?)

Granularita dialogu a Hickův zákon

Hickův zákon: Čas reakce T = a + b·log₂(n), kde n = počet voleb. Důsledky: méně voleb = rychlejší rozhodování (K.I.S.S.); prioritizace nejčastějších akcí.

Granularita: Mnoho drobných, kombinovatelných aktivit vs. aktivity odpovídající celému cíli uživatele – každý přístup má jiné použití.

Organizace obsahu a navigace

• Organizační struktury: lineární seznam, strom (hierarchie), DAG (polyhierarchie), obecná síť.
• Exaktní schémata: abecední, časové, místní – každá položka patří do právě jedné třídy; sémanticky neutrální.
• Subjektivní schémata: podle tématu, úlohy uživatele, persony, metafory – kategorie nemusí být disjunktní; závisí na uživateli a kontextu.
• Hierarchie: Hluboká vs. plochá – plochá má lepší informační slibnost a méně kroků, ale větší menu; hluboká naopak.
• Filtry a fazety: vícerozměrný výběr podle atributů (LED dioda: barva, průměr, svítivost…).
• Card sorting – metoda testování klasifikace: uživatelé seskupují kartičky s názvy kategorií.

🎨 Logický a vizuální návrh

Logický návrh

Určuje, jaké prvky a akce budou na stránce nebo okně a v jaké hierarchii. Výchozí bod: role stránky v informační architektuře.

• Akce – jaké jsou potřeba ke splnění (dílčích) cílů uživatele; jak se obvykle prezentují; které jsou příbuzné.
• Zobrazení – jaké informace jsou potřeba pro akce jako výstup; jak se informace obvykle prezentují.
• Cíl: hierarchie prvků stránky podle souvislostí, významu a příbuznosti.

Vizuální návrh

Grafická realizace logické hierarchie. Cíle: vizuálně znázornit logické uspořádání, vzbudit konotaci uspořádanosti a další zamýšlené konotace.

Grafické prostředky:

• Kontrast polohy – blízkost a vzdálenost prvků signalizuje příslušnost.
• Kontrast jasu – zvýraznění důležitých prvků.
• Kontrast tvaru – podobnost naznačuje skupinu.
• Vnoření (rámečky) a zarovnání – uspořádání celku.
• Mřížka – soustava myšlených čar pro sjednocení vizuálního dojmu (konotace: uspořádanost, péče o uživatele).
• Barva – nemá intrinsický význam; konotace plynou ze zkušenosti a konsensu (kulturně závislé: bílá = smutek na Východě, černá na Západě).
• Barevný model HLS – Hue, Lightness, Saturation; kontrast odstínu, světlosti a sytosti.

Upoutání a vedení pozornosti

První bod pozornosti = prvek lišící se kontrastem (barva, struktura, osamělá poloha). Vedení pozornosti: od shluku ke shluku pomocí linií (skutečných nebo myšlených), pohybujících se prvků.

Affordances

• Explicitní – fyzické (vyvýšené tlačítko), jazykové ("Click to…").
• Vzory (konvence) – hamburger button.
• Skryté – objeví se při mouse over.
• Vyplývající – při použití šipek posuvníku se pohne střední rukojeť.
• Falešné – červená pro "OK" (matoucí).
• Negativní – "s tímto se nedá manipulovat".

📐 Makety a prototypy

Podle věrnosti

• Low-fidelity (lo-fi) – papírové náčrty, wireframy; pro logický návrh; klíčová je hierarchie a vedení pozornosti.
• High-fidelity (hi-fi) – elektronické prototypy; pro vizuální návrh; estetika, správný tvar widgetů.

Techniky použití

• Obsluhovaná maketa (chauffeured mockup) – vystříhané papírové komponenty; operátor vyměňuje prvky simulující odezvu systému.
• Čaroděj ze země Oz – totéž, ale skrytě v elektronické podobě (uživatel neví, že mu odpovídá člověk).
• Storyboarding (Walt Disney Studios ~1933) – příběh na způsob komiksu; klíčové okamžiky interakce; políčka přerovnatelná na nástěnce.

Nástroje

• Kreslítka – statický obraz; knihovny prvků (Inkscape).
• Diagramatické nástroje – podpora skriptování → dynamický prototyp (Visio, PowerPoint).
• Hypertextové nástroje – lokální nebo webové (HTML/CSS/JS; JustProto/UXPin).
• Vizuální programování – nejblíže reálnému software; identická knihovna prvků; výsledek obtížné zahodit.

Postup návrhu (opakující se v každé fázi)

1. Generování nápadů (brainstorming, náčrty)
2. Vyhodnocení a třídění alternativ (diskuse, testování)
3. Dotažení a posun do další fáze

🧠 Mentální modely a konceptuální modelování

Každý člověk má jiný mentální model téhož artefaktu. Proto potřebujeme externalizaci – převod mentálního modelu do sdělitelné podoby.

Konceptuální model v HCI

Externalizovaný mentální model návrhářů o budoucím artefaktu. Slouží jako repozitář znalostí v fázi návrhu, podpora dialogu v týmu.

• Forma: přirozený popis, glosáře, diagramy podobné ER, formalismy (OntoUML).
• Obsah: doménové pojmy a vazby, doménové úlohy.
• Charakter: výstižnost před formální dokonalostí; používají návrháři, ne automatizované procesy.

Třídy artefaktů podle pojmů

🧩 Návrhové vzory a Human Interface Guidelines

Návrhové vzory (Design Patterns)

Úrovně abstrakce:

• Implementační – znovupoužitelné komponenty; striktní pravidla (HIG + frameworky).
• Na úrovni postupu interakce – vázané na vzorce chování (např. postup k cíli).
• Na úrovni kontextu – vázané na doménu nebo typ uživatele.

Typické problémy řešené vzory: vstup, prezentace dat, navigace, struktura obsahu, sociální sdílení.

Často citované vzory: Breadcrumbs, Lazy Registration (reciprocita – nejdřív dej, pak žádej), Forgiving Format, Clear Primary Actions, Progressive Disclosure, Hover Controls, Steps Left (gamifikace), Dark Patterns.

Human Interface Guidelines (HIG)

Platformové standardy – existují pro každou platformu. Obsahují slovníky grafického jazyka (prvky a pravidla užití), vizuální a navigační vzorce, manifesty přístupu k uživateli.

• Android – Material Design 3: adaptabilní systém pravidel, komponent a nástrojů.
• Apple (macOS/iOS) – Human Interface Guidelines; seznam gest, slovník elementů.
• Microsoft Fluent 2 – „Calm, warm, ethereal and approachable".
• GNOME – „Reduce User Effort": předvídat potřeby uživatele.

Gamifikace

Herní prvky v neherní situaci pro posílení zaujetí. Principy: autonomie (kontrola situace), kompetence (schopnost splnit), vztaženost (návrháři znají cíle). Gamifikace není „kouzelný nátěr" – základ musí být kvalitní.

❤️ Psychologické aspekty návrhu

Potřeby uživatele (hierarchie dle Waltera)

1. Funkčnost (Utility)
2. Spolehlivost (Reliability)
3. Použitelnost (Usability)
4. Příjemnost (Pleasurability)

Zdroje kladných emocí:

• Povrchové – lokální efekty (animace, zvuk, překvapení, mikroobsah). Samy o sobě nestačí – vedou k neautentičnosti.
• Hloubkové – uspokojení všech potřeb; zážitek hladké spolupráce; bezpečné a účinné objevování. Trvalejší, častý důvod k doporučení.

Tři úrovně emocí (Don Norman)

• Bezprostřední (visceral) – bez přemýšlení; první dojem.
• Behaviorální – funkce a role ve (spolu)práci.
• Reflexivní – racionální zhodnocení; konotace; sociální přijatelnost.

Vzorce prohlížení stránky (Eye-Tracking)

• F Pattern – bez titulků a prvků vedoucích pozornost; horizontální čtení prvků, pak levý okraj vertikálně.
• Spotted Pattern – přítomnost titulků; větší rozsah pozornosti; titulky musí být informačně slibné.
• Layer-Cake Scanning – pozornost vedená titulky; titulky musí být lexikálně relevantní a vizuálně odlišené.
• Commitment Pattern – pozorné čtení; vyžaduje důvěru (ve věrohodnost informace).
• Marking Pattern – fixovaný pohled, rolování obsahu.

Přesvědčování (Cialdini)

• Reciprocita – poskytnout hodnotu dříve než žádat data.
• Konzistence – uživatel chce být konzistentní se svým předchozím chováním.
• Sociální argument – recenze, chování ostatních, hodnocení.
• Oblíbenost – lidský vztah, familiarita, sdílené hodnoty.
• Autorita – zvýšení kredibility v doménách, kde odbornost rozhoduje.
• Vzácnost – obava ze ztráty je silnější než naděje na zisk (Kahneman).

🗺️ Přehled metod vyhodnocování UI

Metody se liší v tom, jak jsou reprezentovány uživatel, artefakt a situace:

Fáze použití

• Formativní fáze: Jak probíhá podporovaná aktivita? Kdo jsou uživatelé? Bude použitelnost OK?
• Fáze návrhu: Rozumíme situaci? Je nápad užitečný? Co je příčinou problémů?
• Sumativní fáze: Je použitelnost skutečně v pořádku? Jsou předpoklady korektní? Je artefakt sociálně přijatelný?

🔮 Prediktivní metody

Dvě základní třídy

• Inspekce – stránku po stránce, okno po okně.
• Průchody – kontrolou sekvencí vedoucích ke splnění uživatelských cílů.

Heuristické vyhodnocení (Nielsen & Molich)

Inspekční technika: vyhodnotí se všechny části artefaktu oproti sadě heuristických pravidel.

Počet expertů: 3 experti jsou běžným kompromisem (podíl nalezených problémů roste s počtem, ale velký počet je dražší než skupina uživatelů).

Další inspekce: inspekce standardnosti (normy, zákony, HIG), inspekce konzistence (vnitřní/vnější), inspekce rysů (chybějící rysy → dlouhé sekvence; nadbytečné → „creeping featurism").

Kognitivní průchod

Kontrola věrohodnosti předpokládaného průchodu uživatele. Technika je průchod (ne inspekce). Vychází z GOMS teorie.

Model GOMS:

• Goals – cíle: čeho se má dosáhnout.
• Operators – manipulace s artefaktem (akce v aplikaci).
• Methods – posloupnosti operátorů vedoucích k cíli.
• Selection Rules – pravidla preference (klávesové zkratky, odvolatelné akce).

Pomocné otázky kognitivního průchodu:

1. Stanoví si uživatel správný (dílčí) cíl?
2. Je akce realizující tento cíl viditelná na obrazovce nebo jinak známá?
3. Zvolí uživatel tuto akci?
4. Poskytne akce zpětnou vazbu (porozumí uživatel odezvě)?

Vstup: artefakt/prototyp, cíle uživatele, posloupnosti akcí (jak si je představují návrháři), persona uživatele.

Heuristický průchod (hybrid)

Kombinace inspekce a průchodu: fáze 1 – průchod (úlohy pokrývající podstatné části); fáze 2 – inspekce provedených cest oproti heuristickým kritériím. Může vyžadovat hotový artefakt.

Pluralistický průchod (hybrid)

Kombinace kognitivního průchodu a kreativních skupinových technik. Skupina uživatelů si vyměňuje informace se skupinou návrhářů, moderovaně.

Potřebuje: 6–10 uživatelů, 6–10 návrhářů, 2–3 HCI/UX experty, papírové makety pro každého, cíle uživatele vytištěné pro každého.

Pravidla: Uživatelé jsou primární a mají přednost. Moderátor řídí komunikaci; diskuse začne, až jsou všichni hotovi; náhled dalšího cíle až na jeho pokyn.

🔬 Interpretativní metody (etnografické)

Principy etnografického přístupu

• Přirozená situace (kontext) – pracovní, časová, sociální, motivační.
• „Pohled zevnitř" – osobní účast bez řízení chodu věcí.
• Výstup: porozumění; převážně kvalitativní; špatně sdělitelné.

Technika pozorujícího účastníka

Nejlepší kompromis mezi nerušením situace a etickými pravidly. Postup: navázat kontakt, přesvědčit okolí o roli pozorovatele, iterativní přístup, pracovní hypotézy. Princip: „když je vám jasné, co bude teď, rozumíte tomu dobře."

Modifikace etnografického přístupu

• Předběžný průzkum – „quick and dirty", „stavit se na kafe".
• Rapidní etnografie – více pozorovatelů, krátký čas, klíčoví informátoři, omezený záběr. Výstraha: méně času = méně empatie, riziko přehlédnutí důležitého.

Role etnografických metod

• Formativní fáze (Concurrent Ethnography) – informace pro návrh, spojení vývojářů s uživateli.
• Sumativní fáze (Evaluative Ethnography) – potvrzení teorie nebo principů návrhu.

Předávání výstupu

Porozumění se špatně předává. Pozorovatel v týmu slouží jako: pomoc při rozhodování, zástupce uživatelů, expert pro simulaci uživatele. Etická povinnost: vysvětlit závěrečnou zprávu sledovaným osobám.

🧪 Testování použitelnosti

Princip aktivního vyhodnocení

1. Položit otázku.
2. Kompletně naplánovat událost, která na ni odpoví.
3. Nechat událost proběhnout v řízeném prostředí za pozorování a sběru dat.
4. Interpretovat data k zodpovězení otázek.

Laboratoř použitelnosti

Co musí umožnit:

• Připravit účastníky testu (prostor pro dotazníky, úvodní vysvětlení).
• Poskytnout prostředí pro test (pracovní místo, napodobené prostředí).
• Umožnit sběr dat (více pozorovatelů, AV záznam, technické monitorování).
• Prostor pro závěrečné interview/debriefing.

Uspořádání: Místnost testu + řídící místnost (jednosměrné sklo, monitory, mixáž zvuku) + přípravny + postprocessing.

Plánování testu

• Výchozí podklady: otázka testu, persona, doménové úlohy, artefakt.
• Výběr účastníků: profil (screener ověřující dotazníkem), počet (Nielsen: 5; při 10 lepší 5 + oprava + 5), souhlasy.
• Příprava účastníků: podle toho, co testujeme (počáteční seznámení vs. rutinní práce vs. profesní aplikace).
• Plánování úloh (scénáře): předběžný test – pokrytí artefaktu; sumativní – úlohy z průzkumu. Pořadí úloh (učící křivka!); srovnání verzí A/B – nutno ošetřit pořadím nebo různými testery.

Provedení testu

• Moderátor: uvede testera, vysvětlí úlohy, zasahuje jen v nezbytných případech.
• Pozorovatelé v řídící místnosti: zaznamenávají výraz, pohyby, pauzy, váhání; synchronizované logy.
• Technici: sběr dat, přecházení mezi pozicemi kamer, kvalita záznamu.
• Supervizor: přehled, detekce problémů, zaznamenání překvapení.

Po testu – debriefing a interpretace

Pohled zevnitř: dotazníky (subjektivní emoce, obtížnost), post-test debriefing (zaměřený na problematické úlohy).

Kvalitativní vyhodnocení:

• Identifikace úloh, které nesplnily kritéria (selhaly, vedly ke zdržení).
• Identifikace a analýza chyb (ztráta orientace, viditelnost stavu, terminologický problém).
• Kombinace: záznamu pozorování (čas problému) + AV (co tester dělal) + monitoring (co se stalo v aplikaci) + myšlení nahlas (co tester myslel) + eye tracking (co tester viděl).

Kvantitativní vyhodnocení (metriky):

• Účinnost: počet splněných úloh, čas provedení, chybovost.
• Uspokojení: kvantitativní stupnice v dotazníku.
• Počet „user interface disasters".
• Modifikace: ~25 testerů; bez moderátora a intervencí.

Varianty testu

• Vzdálené testování: Synchronní (MS Teams, Zoom) nebo asynchronní (logy online). Výhody: přirozené prostředí; nevýhody: bez osobního kontaktu obtížné najít „proč".
• Jednoduché provedení (Apple IIe Guidelines 1982): bez oddělených místností, 5–6 uživatelů, 2 designéři v místnosti. Funguje, ale s omezeními.
• Mobilní laboratoř: aparatura sbalená do kufru; digitalizace umožnila miniaturizaci.

📊 Metody sběru dat při testování

Přímé pozorování

Hlavní výhoda: inteligentní agent na místě, který vybírá jevy. Nevýhoda: přítomnost pozorovatele ovlivňuje situaci (Hawthornský jev); dělení pozornosti mezi pozorování a záznam.

Audiovizuální záznam

Trvalý záznam pravděpodobně neovlivněný preferencemi. Dovoluje alternativní interpretace. Náročná analýza: 1 hodina záznamu = ~6 hodin analýzy. Technická omezení: úhel záběru, akustika, synchronizace.

Technické monitorování

Záznam událostí v rozhraní (klávesy, myš), log artefaktu, záznam obrazovky. Eticky: nesmí být zatajeno. Výhoda: přehrání celé interakce, alternativní interpretace.

Verbální metody

• Myšlení nahlas – tester verbalizuje akce. Přidavná zátěž; možná interference se sledováním pohybu očí.
• Rozbor po akci (debriefing) – interview o obtížných úlohách. Riziko: racionalizace iracionálních rozhodnutí.
• Přirozené projevy – dialog uživatelů při testu.

Sledování pohybu očí (Eye Tracking)

Technologie: analýza obrazu očí pomocí odrazu IR světla.

• Fixace – pohled na jedno místo dost dlouhý pro rozpoznání.
• Sakády – postupný přechod mezi fixacemi.
• Výstupy: přehrání pohybů (kvalitativní), mapa pohybů (kvalitativní), heat mapy (kvantitativní).
• Vyžaduje: kalibraci a rekalibraci; zvláštní souhlas testera.

🌍 Kontext použití a kontextová analýza

Analýza kontextu – dvě fáze

1. Informační analýza – existující informační zdroje (literatura, standardy, existující artefakty, průzkum trhu, požadavky). Výstup: doménové pojmy a vztahy, znalosti o uživatelích.
2. Práce s uživateli – potvrzení a doplnění informací; získání toho, co v informační analýze být nemůže.

Co informační analýza nemůže poskytnout

• Dovednosti, postoje, rozdíly (materiál pro persony).
• Komunikace mezi uživateli.
• Neregulérní (nouzové) postupy.
• Podklady pro rozhodování.
• Relativní důležitost informací.

Proč provádíme průzkum uživatelů?

• Uživatelé jsou experti na to, co dělají.
• Uživatelé nejsou experti na analýzu toho, co dělají.
• Uživatelé nejsou experti na to, co pro ně lze udělat.

📚 Doménová analýza

Výstup doménové analýzy pro HCI:

• Doménové pojmy a vazby mezi nimi.
• Doménové úlohy.
• Charakter: součást popisu kontextu; výstižnost před formální dokonalostí.

Cíle uživatele a úlohy

• Úloha – to, co má být vykonáno s jedním artefaktem; část nebo celý cíl uživatele; z pohledu uživatele.
• Úlohy se hierarchicky člení (viz GOMS) na akce, operace, metody, procedury.

Klasifikační systémy

Ideální klasifikační systém: každý jev patří do právě jedné třídy (jednoduchá hierarchie). Způsob klasifikace: aristotelské definice – genus proximum (výchozí třída) + differentia specifica (odlišující atributy).

Praktická klasifikace: zahrnuje více mentálních modelů, které jsou vágní → vede na polyhierarchii a hybridní kategorie. Klasifikační systém plyne z kontextové analýzy.

Polyhierarchie – jeden pojem ve více kategoriích; DAG (orientovaný acyklický graf). Negativní vliv na breadcrumbs (může znázornit pouze kanonickou cestu).

Card Sorting

• Otevřený card sorting: jména kategorií na kartičkách; uživatelé je seskupí do libovolných kategorií. Nebezpečí: kategorie „ostatní".
• Uzavřený card sorting: dané kategorie; záznam váhání; debriefing.
• Testování stromu: dán kompletní graf; dán cíl uživatele; testeři se snaží cíl splnit; záznam návratů.

👥 Metody průzkumu uživatelů

Volba metody

Dotazníkové průzkumy

Typy odpovědí: uzavřené (škála, výběr jedné/více hodnot) nebo otevřené (volný text).

Výstup: pouze postoje; kvantitativní (uzavřené) + kvalitativní (otevřené) data; nelze se doptat na podrobnosti.

Škály: sudé (snižuje sklon k centrování), Likertova škála (universální: zásadně souhlasím–nesouhlasím), škála spojená s otázkou.

Pravidla pro formulaci otázek: vyhýbat se návodným otázkám; používat jednoduchý jazyk; vyhýbat se dvojité negaci; nastavit vzájemně se vylučující volby; znesnadnit odhad účelu dotazníku.

Pořadí otázek: jednoduché a jasně relevantní na začátku; nepříjemné na konci; od obecného ke zvláštnímu; střídat kladné a záporné otázky.

Interview

Výstup: postoje; kvantitativní i kvalitativní; lze se doptat na podrobnosti a nepoložené otázky.

Výhoda interview vs. dotazník: inteligentní agent koriguje selhání (porozumění, důvěra, postoj). Nevýhoda: menší počet dotazovaných, výsledek ovlivnitelný tazatelem.

Terénní průzkumy (Dotazování v kontextu)

V reálné situaci. Kombinace pozorování a interview. Otázky vyplývají z akcí pozorované osoby: Proč? Proč ne takto? Jak jinak? Co se může pokazit?

Myšlení nahlas (think-aloud): pohled zevnitř; problém: přídavná zátěž a racionalizace.

Etnografické techniky – viz okruh 2: pozorující účastník; „pohled zevnitř"; to, co lidé dělají ≠ to, co říkají, že dělají.

Analýza webu

Agregovaný účinek faktorů; kvantitativní (návštěvy, transakce) + kvalitativní (vzory chování). Doplňuje ostatní metody.

🎭 Persony – archetypy uživatelů

Proč persony?

Data o uživatelích jsou těžko sdělitelná. Personu lze sdílet s: HCI týmem, návrháři, vývojáři, zákazníky, marketingem. Slouží k dosažení konsenzu o uživateli v celém týmu.

Jak persona vypadá

• Fiktivní postava s jménem a tváří (vhodnou fotografií).
• Relevantní osobní historie.
• Dovednosti, zkušenosti, postoje.
• Frustrace a motivace.
• Typické úlohy a cíle.
• Citáty, charakteristické výroky.

Budování person

1. Co nejspolehlivější a co nejvíce zdrojů (anekdotické zdroje mohou být zavádějící).
2. Kvantitativní data → shluková analýza → skupiny uživatelů.
3. Mnoho shluků → mnoho person → ztráta účinnosti; doporučena primární a sekundární persona.
4. Negativní persona – kdo naším uživatelem není (díra ve shlukové analýze).

Použití person

• Scénáře a storyboarding – persona v akci s artefaktem.
• Prediktivní metody – expert simuluje uživatele podle persony.
• Analýza webu – segmentace dat.
• Co-by-kdyby analýza – předvídání problémů.
• Výběr testerů – kde seženeme testery odpovídající personě?

🤝 Skupinové techniky a spolupráce

Principy spolupráce s uživateli

Silné stránky se doplňují: uživatelé přináší praktické postupy a potřeby; návrháři přehled, invenci, systematičnost. Klíčová je vzájemná důvěra (integrita, úmysly, schopnosti). Startovní bod je konsenzus o koncepci.

Účelové pracovní skupiny (Focus Groups)

6–10 účastníků; oddělené role moderátor a zadavatel.

Účel: diskutovat možnosti, porozumět rozporům, doplnit znalosti, přetřídit nápady.

Techniky: Přání (3 na účastníka, volná diskuse), Ideje (pevný postup), Hodnocení, Zeptejte se...

Brainstorming

Moderátor: žádné hodnocení, uvolněná atmosféra, vše zapisovat viditelně. Čím více lidí: tím méně nápadů na osobu a od ~8 osob i celkový pokles.

Průzkum ve skupině

Uživatelé jako experti (doplnění znalostí). Od návrhářů: otázky o postupech; od uživatelů: otázky o budoucí podobě.

Kreativita a řešení rozporů

Rozpor skrývá problém v návrhu. Postup: průzkum (co je v rozporu?), analýza (kořen), řešení (zachovat všechny hodnoty? obejít? zobecnit?). Kultura diskuse: nesouhlas podporuje kreativitu, hádka zažene účastníky do zákopů.

Etika práce s uživateli

• Partner má právo rozhodovat o sobě → právo vědět (o účelu, o záznamech).
• Právo odejít kdykoli.
• Porozumění jako nástroj změny – v čím zájmu?
• Etická povinnost: vysvětlit závěrečnou zprávu sledovaným osobám.

📢 Předávání a prezentace výsledků

Jak a komu předat výsledky

Účel: přispět k formování požadavků, komunikovat se všemi návrháři, přispět ke konsenzu, poskytnout základ pro testování, dokumentovat artefakt.

Forma: srozumitelná cílové skupině (HCI tým, návrháři, vývojáři, zákazníci), přiměřená její velikosti a formálnosti, názorná.

Kvantitativní vs. kvalitativní data

Výstupní dokumenty

• Persony – viz výše.
• Konceptuální model – doménové pojmy a vztahy; glosáře, ER-podobné diagramy.
• Popis úloh a cílů – z GOMS analýzy; úlohy, metody, operace.
• Komunikace uživatelů – jak si uživatelé předávají informace.
• Nouzové postupy – co se dělá při chybě nebo selhání.

⚙️ Ergonomie a přístupnost UI

Fyzická ergonomie

Nauka o práci a pracovním prostředí; zahrnuje fyzickou, kognitivní a organizační ergonomii. Normy: ISO 9241-400 (fyzické vstupní zařízení) a ISO 9241-420.

Fittův zákon: T = a + b·log₂(2A/W) – čas přesunu závisí na poměru vzdálenosti k velikosti cíle. Důsledky: cíle co největší; cíle v posloupnosti blízko sebe; rohy a strany jsou „velmi velké".

Accot-Zhai Steering Law: platí i pro přesun omezeným tunelem → vyhýbat se prvkům vyžadujícím zvýšenou přesnost (hierarchická menu, posuvníky).

Zraková zátěž: vzdálenost 500–1000 mm od displeje, úhel čtené plochy 90°±15°; min. 90 dpi pro vysokou rychlost čtení; adekvátní kontrast (min. 35 cd/m², doporučeno 100 cd/m²).

Přístupnost (Accessibility)

Typy postižení: zraková (barvoslepost, slabozrakost, slepota), sluchová, motorická, komunikační (dyslexie, dysgrafie), kognitivní, záchvatová.

Klíčové principy přístupnosti:

• Barva nesmí být jediným nositelem významu (barvoslepost).
• Zvuk nesmí být jediným nositelem významu (sluchové postižení).
• Blikání jen pokud nezbytné; delší expozice provokuje záchvat.
• Ovládání musí mít alternativy (myš + klávesnice).
• Standardní prvky pro přizpůsobení velikosti a kontrastu.
• Komunikace se čtečkami (tabbing order musí dávat smysl; 2D UI → 1D hlasový výstup).
• Klávesnicové filtry pro motorická postižení.
• Časování (double-click) odvozovat od globální konstanty.